PROČ JE SKVĚLÉ MÍT VLKODAVA...
Llwellyn, princ z Walesu, dostává jako dar od prince, pozdějšího krále Anglie Jana, vlkodava, kterého si velmi oblíbil.
Lidová báje ze 13. století vypráví o velšském princi Llwellynovi, náruživém lovci, a jeho oblíbeném vlkodavu jménem Gelert, který jej vždy provázel při ranním lovu. Jednoho dnes si princ na lovu všiml, že Gelert není po jeho boku, a hned se vrátil domů aby zjistil, co se stalo s jeho milovaným psem. Gelert, který ho jako obvykle uvítal na prahu, měl však mordu od krve. Zděšený princ spěchal do zámku, kde nalezl převrženou kolébku svého syna a všude kolem plno krve.
V domnění, že pes dítě zadávil, vytasil Llwellyn meč a proklál Gelertovi srdce. Vzápětí však uslyšel dětský pláč. Pátral odkud vychází, a našel své dítě pod kupou ložního prádla z kolébky. V těsné blízkosti ležel vychrlý vlk, nepochybně zabitý Gelertem po krvavém boji.
Zděšen tím, co provedl, Llwellyn vzal tělo psa a pohřbil jej se vší slávou na místě, které je dodnes známé jako Bedd Gelert, Gelertův hrob.Vzniklo tak prý i jméno vesnice Beddgelert a rčení "Litovat hluboce jako ten, kdo zabil svého psa."
zdroj: Svět psů, 12/2007, článek Pes v proměnách času - PAMÁTNÍKY PSÍ HISTORIE - nejdůležitější okamžiky historie, M. Císařovský, str. 33
